Brácha

Postarší venkovský doktor musel jednou vyjet k rodičce do zapadlého koutu svého obvodu, aby jí pomohl při porodu. Bylo to celkem daleko a navíc tam ještě nebyla elektřina. Když tam dorazil, byla doma jen ona rodička a její pětiletý chlapec, který musel doktorovi pomáhat. Ten chlapce poučil, jak má správně držet lucernu, zatímco on bude pomáhat na svět jeho sourozenci. Matka se do toho dala, doktor zanedlouho vytáhl novorozeně a samozřejmě jej plácl po zadku, kvůli prvnímu nadechnutí. Pak se zeptal toho pětiletého chlapce, co říká na nového brášku. „V prvé řadě by se měl odnaučit tam lézt. Plácněte ho ještě jednou."